Sedlák šlechticem

Kategorie: Retro knihovna

Ač jeho předci obdělávali grunt ve středních Čechách a patřili k hrdým reprezentantům soli Země – selského stavu, Břetislavu Janu Procházkovi silně imponovali aristokraté. I proto patřily do jeho bohaté knihovny heraldické příručky a historická literatura, např. ,,Heraldika“ Karla Schwarzenberga nebo „Erbovní knížky“, které měl předplaceny od 30. let. Dokázal však dovedně najít rovnováhu mezi obdivem k rytířským ctnostem a přesvědčeným republikánstvím, upevněným kontaktem s programově demokratickými, tedy anti-aristokratickými Spojenými Státy americkými. Dávno před odchodem do ciziny navázal Procházka přátelské kontakty mj. s Alfonsem,,Alfy“ Kinským (1912-1992) z Kostelce nad Orlicí, s Karlem Schwarzenbergem (1911-1986) z Orlické linie, nebo Mariem Janem Nepomukem,,Hannem“ Nádherným Z Borutína (1904-1936) – účastníkem cesty Popularů do Indie. V americké emigraci a ve Vídni při cestách do Evropy rozdělené železnou oponou měl blízko k Jiřímu rytíři Daubkovi (1890-1981), který byl od roku 1957 předsedou pobočky IBM v Rakousku a jehož manželkou byla pěvkyně Jarmila Novotná (1907-1994).Z krajanských listů si v roce 1967 vystřihl článek referující o dokumentárním filmu Víta Olmera „Občané bez rodokmenu”, zdánlivé první vlaštovce rehabilitace starých časů. K nejpregnantnějším dokladům romantických rysů v Procházkově jinak dosti racionálním a pragmatickém naturelu patří právě jeho aristokratický přídomek ,,Dubé“, později v zahraničí používané,,de Dubé“ či dokonce hraběcí ,,Count de Dubé“. Verzi „de Dubé“ ostatně převzali i někteří z jeho potomků, například syn Bret (*1926), letecký konstruktér, žijící v New Yorku. Naopak Procházkův vnuk Lubomír Slavíček zdůrazňuje, že neexistují žádné doložitelné vazby jejich rodiny na Starobylý český šlechtický rod.

Připomeňme, že skuteční páni z Dubé píšící se podle dnes již zaniklého hradu Duba na Českolipsku, patřili k rodu Ronovců. Jejich příslušníci, včetně slavného Jana Roháče, se dělili do několika větví: Červenohorských Z Dubé, Adršpachů Z Dubé, Škopků Z Dubé a konečně Berků z Dubé. Břetislav Jan Procházka deklaroval příslušnost k poslední ze jmenovaných větví, která však po meči vymřela v roce 1706, například oficiální popisek pod francouzskou agenturní fotografií z pozdních 40. či raných 50. let jej uvádí pod jménem B. P. Berka de Dubé.

Neškodná romantika? Fanfarónství? Snaha po vyniknutí? Snad od každého trochu, ale nebuďme ve svých Soudech příliš příkří. Sluší se totiž připomenout okolnosti, za nichž ke změně jména došlo. Hodnocení se pak může přepólovat a nazvat Procházkovo usilování o šlechtický přídomek odvážným vlastenectvím, hrdosti na rodnou hroudu a niterně až vypjatě prožívaným češstvím. Se spojením Procházka-Dubé se totiž setkáváme až od roku 1941, teprve po dalších dvou letech snažení došlo k úřední změně jména v tomto smyslu. Procházka to chápal jako demonstraci svého společenského postoje a jasný vzdor vůči okupaci i kolaborantství. Významným osobnostem společenského i hospodářského života, kteří většinou dokonale ovládali němčinu, bylo tehdy nabízeno až vnucováno přijetí německého občanství se všemi Z toho plynoucími výhodami? Ve stejné době se vzepjala vlna patriotismu, projevující se také v kultuře. Vznikaly básnické sbírky jako Naše paní Božena Němcová, filmaři vyhledávali ryze česká témata á la Jan Cimbura nebo Babička, v mantinelech cenzury se odvolávali na obrozence a husitství. K idejím kališníků měl Břetislav nejblíže, vždyť pocházel ze staré evangelické rodiny, jeho otec v závěti dětem ostatně neopomenul zdůraznit, aby zůstali vždy,,dobrými křesťany a věrnými a vzornými dítky svého národa“. Odbojná postava Jana Roháče z Dubé (1380-1437) mu zřejmě silně imponovala. Tento husita byl navíc čáslavským hejtmanem a také místo jeho posledního odporu protireformačním silám – hrad Sion s pěti okolními Roháčovými vesnicemi – leželo nedaleko Starého Kolína, odkud pocházeli Procházkové. I proto si v pražské Rubešově galerii za války koupil kresbu, připisovanou Mikoláši Alšovi, na níž je zpodoben Roháčův hrad.

Dochovala se listina z dob druhé Světové války, v níž dva představitelé evangelické obce v Kutné Hoře,,svědčí“ o údajně genealogické vazbě Procházků na rod Berků z Dubé. Dokument psaný archaickým typem písma má vzbudit dojem starobylosti. Změna jména na,,Procházka-Dubé“ však byla potvrzena protektorátním ministerstvem vnitra a je nepochybně právně platná, bez ohledu na skutečnou příbuznost S Berky Z Dubé. Už nezjistíme, co si o žádosti myslel příslušný úředník, který ji stvrdil podpisem a razítkem. Snad se pousmál, ale nejspíš jej nepohoršila. Proč také! Vždyť ve stejné době hledala řada Čechů ve svých slovanských žilách kapky nordické krve a někteří umělci neváhali vystupovat alespoň pod pseudonymy jako např. Zita von Buchlow (herečka Zita Kabátová). To bylo sice také pseudošlechtictví, odkazující na hrad nedaleko Uherského Hradiště, ale snad každý cítí, jak podstatně odlišné. A že si B. J. podržel,,titul“ i po vítězství komunistů a poté co byl v nepřítomnosti odsouzen mimo jiné k propadnutí majetku? Berme to jako vstupenku do lepší společnosti svobodného světa v době, kdy byla západní Evropa a Amerika přesycena bezejmennými emigranty z východu, roli sehrála také obtížná vyslovitelnost příjmení Procházka. Jméno Procházka Dubé ostatně respektovali i V Československu, jak O tom svědčí například článek v časopise Letectví a kosmonautika Z roku 1968. Ten popisuje Břetislavův přínos rozvoji centrálně řízených elektrických návěstí na naších nádražích a letištích v kooperaci S národním podnikem
Elektročas. Vždyť „Berkové Z Dubé“ v Československu zavedli Pragotron, donedávna Standardní informační tabule na našich nádražích a letištích!

Zdroj: Zdeněk Vacek – Škodovkou na Sněžku i kolem světa